psův
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [psuːf]
dělení
[editovat]- psův
etymologie
[editovat]Odvozeno od podstatného jména pes příponou -ův.
přídavné jméno
[editovat]- přivlastňovací
skloňování
[editovat]číslo | jednotné | množné | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
nominativ | psův | psův | psova | psovo | psovi | psovy | psovy | psova |
genitiv | psova | psova | psovy | psova | psových | psových | psových | psových |
dativ | psovu | psovu | psově | psovu | psovým | psovým | psovým | psovým |
akuzativ | psova | psův | psovu | psovo | psovy | psovy | psovy | psova |
vokativ | psův | psův | psova | psovo | psovi | psovy | psovy | psova |
lokál | psově | psově | psově | psově | psových | psových | psových | psových |
instrumentál | psovým | psovým | psovou | psovým | psovými | psovými | psovými | psovými |
význam
[editovat]- patřící psovi, psovi vlastní
- „Dobrá; pozejtří tě vyhledám!“ To řka, připjal pán motouzek na obojek psův a odcházel s ním.[1]
poznámky
[editovat]- ↑ František Josef Andrlík: Dobré srdce