rira bien qui rira le dernier
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
francouzština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ʁi.ʁa bjɛ̃ ki ʁi.ʁa lə dɛʁ.nje]
přísloví
[editovat]význam
[editovat]- kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp
- Ces deux crapules, les jumeaux, étaient hors d’eux et s’acharnaient contre moi parce qu’ils ne pouvaient rien faire à Ismael et à Armida, qui se donnaient du bon temps là-bas en Europe. Ils se trompaient. Ils ne me feraient pas céder. Rirait bien qui rirait le dernier dans cette guéguerre qu'ils m’avaient déclarée. – Ti dva grázlové, dvojčata, byli bez sebe a pouštěli se do něj, poněvadž nemohli nic udělat Ismaelovi a Armidě, kteří si užívali někde v Evropě. Byli ale na omylu. Nedonutí ho k ústupu. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp - i v této malicherné válce, kterou mu vyhlásili.[1]
- À l'âge où les garçons couchent n’importe comment avec la première morveuse disponible, moi, je me prépare pour de grandes choses. Rira bien qui rira le dernier. – Ve věku, kdy se kluci vyspí s kdekterou usmrkanou pyzdou, se já chystám na něco velkolepého. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.[2]
poznámky
[editovat]- NEUMANN, Josef; HOŘEJŠÍ, Václav. Velký francouzsko-český slovník. 2. vyd. Svazek III. Praha : Academia, 1992. ISBN 80-200-0233-2. S. 345.