rubín

čeština

výslovnost

• IPA: [rʊbiːn]

dělení

• ru-bín

etymologie

Z latinského rubens.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	rubín	rubíny
genitiv	rubínu	rubínů
dativ	rubínu	rubínům
akuzativ	rubín	rubíny
vokativ	rubíne	rubíny
lokál	rubínu	rubínech
instrumentál	rubínem	rubíny

význam

1. drahokam, červeně zbarvená odrůda korundu s příměsí chromu
   • Rubín je často zasazován do šperků.
2. (přeneseně, knižně) červeň
   • Když zřím plnou číši vína, myslím na tvá ústa, rubín vína vstříc mi kyne a jak rty dva vzrůstá.

překlady

1. minerál

   • angličtina: ruby
   • francouzština: rubis m
   • katalánština: robí m
   • němčina: Rubin m
   • polština: rubin m
   • ruština: рубин m
   • řečtina: ρουμπίνι s
   • španělština: rubí m
2. —

související

• rubínový

externí odkazy

• Článek Rubín ve Wikipedii