skola

Možná hledáte skóla, škola, skolā nebo skolą.

litevština

• IPA: [skɔla]

dělení

• sko-la

etymologie

Souvisí se starolitevským slovesem skolė́ti - být povinován/zavázán/dlužen (či dokonce být vinen - kal̃tas); dále skìlti - upadnout do zadluženosti. To souvisí s praindoevropským *(s)kh₁el-. Viz též schuldig, skelù.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	skolà	skõlos
genitiv	skolõs	skolų̃
dativ	skõlai	skolóms
akuzativ	skõlą	skolàs
instrumentál	skolà	skolomìs
lokál	skolojè	skolosè
vokativ	skõla	skõlos

význam

1. dluh

související

• skolinti
• skolintis
• skolingas

přísloví, úsloví a pořekadla

• Skola ne žaizda – neužgis.
• Skolos bijosi – turtų nepadarysi.

švédština

výslovnost

• IPA: [²skuːla],  skola^{? • info}

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	skola	skolan	skolor	skolorna
genitiv	skolas	skolans	skolors	skolornas

význam

1. škola

sloveso (1)

časování

(i)	aktivum	pasivum
infinitiv	skola	—
přítomnost	ska, skall	—
préteritum	skulle	—
supinum	skolat	—
rozkazovací zp.	—	—

příčestí

Číslo	singulár		plurál/ urč. tvar
Rod	společný	střední
přítomné	—
trpné	—	—	—

význam

1. mít (povinnost), muset
   • Du skulle komma i tid. – Měl bys přijít včas.
2. pomocné sloveso budoucího času (ska/skall) + infinitiv)
   • han ska komma – on přijde
3. pomocné sloveso podmiňovacího způsobu (skulle) + infinitiv)
   • han skulle komma – přišel by

sloveso (2)

časování

(i)	aktivum	pasivum
infinitiv	skola	skolas
přítomnost	skolar	skolas
préteritum	skolade	skolades
supinum	skolat	skolats
rozkazovací zp.	skola	skolas

příčestí

Číslo	singulár		plurál/ urč. tvar
Rod	společný	střední
přítomné	skolande
trpné	skolad	skolat	skolade

význam

1. školit