spustíc

čeština

výslovnost

• IPA: [spʊsciːt͡s]

dělení

• spu-s-tíc

sloveso

význam

1. (archaicky) přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa spustit
   • Jak dlouho bylo průvod vidět, tak dlouho smutný zrak její ho provázel, až pak záclonu spustíc a hluboce si vzdechnouc, [kněžna] zašeptala: „Šťastná to žena!“

související

• spustě
• spustíce