Přes anglonormandštinu a starofrancouzštinu předpokládaného pozdnělatinského *scūriolus, které je zdrobnělinou vulgárnělatinského scūrius, což je obměna klasického sciūrus, jež je de facto jen římským přepisem starořeckého σκίουρος téhož významu, vytvořeného možná ze základů σκιά — stín a οὐρά — ocas. Srovnej především okcitánské esquiròl, francouzské écureuil, aragonské esquirgüelo, dále však ale např. i středověké české Klaretovo — kalkově přeložené — stínocas. Na konci doby středoanglické vytlačilo anglosaský výraz acquerne, který pocházel ze staroanglického ācweorna a byl takto příbuzný např. s dnešním německým Eichhörnchen.