suomu
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
finština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈsuomu]
dělení[editovat]
- suo-mu
etymologie[editovat]
Slovo pochází z rekonstruovaného *śome a své ekvivalenty má ve všech ugrofinských jazycích s výjimkou maďarštiny, např. karelské suomu, vepské somuz, votské soomuz, estonské soomus, livonské sūongõz a sámské čuopma (s významem „rybí kůže“). V některých jazycích (např. erzja, komi, chantyjštině, aj.) má kromě významu „šupina“ i význam „peníze“, neboť mince kdysi svým vzhledem připomínaly rybí šupiny.[1]
podstatné jméno[editovat]
skloňování[editovat]
| skloňování podle vzoru valo | ||
|---|---|---|
| Substantivum | singulár | plurál |
| nominativ | suomu | suomut |
| genitiv | suomun | suomujen |
| akuzativ | suomun suomu |
suomut |
| partitiv | suomua | suomuja |
| essiv | suomuna | suomuina |
| translativ | suomuksi | suomuiksi |
| inessiv | suomussa | suomuissa |
| elativ | suomusta | suomuista |
| illativ | suomuun | suomuihin |
| adessiv | suomulla | suomuilla |
| ablativ | suomulta | suomuilta |
| allativ | suomulle | suomuille |
| abessiv | suomutta | suomuitta |
| komitativ | — | suomuine |
| instruktiv | — | suomuin |
význam[editovat]
synonyma[editovat]
- (plurál) suomus
- —
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ HÄKKINEN, Kaisa. Nykysuomen etymologinen sanakirja. Juva : WSOY, 2004. ISBN 978-951-27108-7. Heslo „suomu“, s. 1211.