suomu

finština

výslovnost

• IPA: [ˈsuomu]

dělení

• suo-mu

etymologie

Slovo pochází z rekonstruovaného *śome a své ekvivalenty má ve všech ugrofinských jazycích s výjimkou maďarštiny, např. karelské suomu, vepské somuz, votské soomuz, estonské soomus, livonské sūongõz a sámské čuopma (s významem „rybí kůže“). V některých jazycích (např. erzja, komi, chantyjštině, aj.) má kromě významu „šupina“ i význam „peníze“, neboť mince kdysi svým vzhledem připomínaly rybí šupiny.

podstatné jméno

skloňování

skloňování podle vzoru valo
Substantivum	singulár	plurál
nominativ	suomu	suomut
genitiv	suomun	suomujen
akuzativ	suomun suomu	suomut
partitiv	suomua	suomuja
essiv	suomuna	suomuina
translativ	suomuksi	suomuiksi
inessiv	suomussa	suomuissa
elativ	suomusta	suomuista
illativ	suomuun	suomuihin
adessiv	suomulla	suomuilla
ablativ	suomulta	suomuilta
allativ	suomulle	suomuille
abessiv	suomutta	suomuitta
komitativ	—	suomuine
instruktiv	—	suomuin

význam

1. šupina (útvar na těle ryb a jiných živočichů)
2. šupina (botanika)

synonyma

1. (plurál) suomus
2. —

související

• suomustaa
• suomuinen