světcův

čeština

výslovnost

• IPA: [svjɛtt͡suːf]

dělení

• svět-cův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména světec příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	světcův	světcův	světcova	světcovo	světcovi	světcovy	světcovy	světcova
genitiv	světcova	světcova	světcovy	světcova	světcových	světcových	světcových	světcových
dativ	světcovu	světcovu	světcově	světcovu	světcovým	světcovým	světcovým	světcovým
akuzativ	světcova	světcův	světcovu	světcovo	světcovy	světcovy	světcovy	světcova
vokativ	světcův	světcův	světcova	světcovo	světcovi	světcovy	světcovy	světcova
lokál	světcově / světcovu	světcově / světcovu	světcově	světcově / světcovu	světcových	světcových	světcových	světcových
instrumentál	světcovým	světcovým	světcovou	světcovým	světcovými	světcovými	světcovými	světcovými

význam

1. patřící světci
   • Teprv odpoledne nebeské tajemství rozluštila Plhalova Tonička. Našla doma za pecí bílý světcův háv.