V pohybu ho trvale omezovala speciální svěrací kazajka, v níž mohl jen minimálně hýbat rukama a nohama. Mohl číst psát, popocházet drobnými krůčky, ale nemohl si dovolit žádný prudší pohyb.[1]
Nejzuřivější byl jeden pán, kerej se vydával za 16. díl Ottova slovníku naučného a každého prosil, aby ho otevřel a našel heslo ,Kartonážní šička`, jinak že je ztracenej. Upokojil se teprv, když mu dali svěrací kazajku. To si liboval, že se dostal do knihařského lisu, a prosil, aby mu udělali moderní ořízku.[2]
Svěrací kazajka tajemství, které ji dosud mučilo, povolila, skoro úplně zmizela. I když o tom zatím s nikým než třídním a spirituálem nemluvila, cítila se osvobozeně a volněji.[3]
Článek Svěrací kazajka ve Wikipedii