synovkyně
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [sɪnɔfkɪɲɛ]
dělení
[editovat]- sy-nov-ky-ně
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | synovkyně | synovkyně |
| genitiv | synovkyně | synovkyň / synovkyní |
| dativ | synovkyni | synovkyním |
| akuzativ | synovkyni | synovkyně |
| vokativ | synovkyně | synovkyně |
| lokál | synovkyni | synovkyních |
| instrumentál | synovkyní | synovkyněmi |
význam
[editovat]- (zastarale, řidčeji) neteř[1]
- (…) byliť se při nastávajícím společném nebezpečenství smířili novou smluvou, kterou Fridrich opět slíbil dáti synovkyni svou Gertrudu synu Vácslavovu (…)[2]
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2014-12-24]. Heslo synovkyně.
- ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. Děje království českého. Praha : Fr. Řivnáč, 1898. Kapitola §. 31. Vítězství nad Tatary.