tortura

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈtɔrtuːra]

dělení[editovat]

  • tor-tu-ra

etymologie[editovat]

Z latinského torquere — „kroutit; mučit“[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ tortura tortury
genitiv tortury tortur
dativ tortuře torturám
akuzativ torturu tortury
vokativ torturo tortury
lokál tortuře torturách
instrumentál torturou torturami

význam[editovat]

  1. mučení, praktické uplatnění středověkého konceptu práva útrpného
    • Historicky vyvinulo se recepcí práva římsko-kanonického v t. zv. processu inkvisičním, jenž zvláště v Němcích vyvíjel se na pevném základě hrdelního řádu Karla V. z r. 1536 a zvrhl se zvláště obecným užíváním tortury v nástroj libovůle absolutní moci státní.[2]

související[editovat]

francouzština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [tɔʁ.ty.ʁa]

sloveso[editovat]

význam[editovat]

  1. passé simple 3. osoby jednotného čísla slovesa torturer

latina[editovat]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský (femininum)
  • 1. deklinace (ā-kmeny)

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ tortūra tortūrae
genitiv tortūrae tortūrārum
dativ tortūrae tortūrīs
akuzativ tortūram tortūrās
vokativ tortūra tortūrae
ablativ tortūrā tortūrīs

význam[editovat]

  1. kroucení
  2. mučení, tortura

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Tortura. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1906. Dostupné: <s:Ottův slovník naučný/Tortura>. Díl 25, s. 599.
  2. František Storch: Obžalovací zřízení

externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Tortura ve Wikipedii