trupel

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈtrʊpɛl]

dělení

• tru-pel

etymologie

Přes staroslověnštinu z předpokládaného praslovanského *ǫglь, které vzdáleně souvisí s naším oheň nebo např. s latinským ignis či sanskrtským अग्नि. Srovnej zejména polské węgiel, ruské уголь či srbskochorvatské у̏гаљ.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování (1)

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	trupel	truple
genitiv	truple	truplů
dativ	truplu	truplům
akuzativ	trupel	truple
vokativ	truple	truple
lokál	trupli	truplech
instrumentál	truplem	trupli

skloňování (2)

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	trupel	truply
genitiv	truplu	truplů
dativ	truplu	truplům
akuzativ	trupel	truply
vokativ	truple	truply
lokál	truplu	truplech
instrumentál	truplem	truply

význam

1. beztvarý kus, něco drolivého či vyprahlého
   • Promluvím, an jsem popel, k tobě Bohu nejvyššímu, hnis, bláto, země trupel, což řekneš mně nejnižšímu? Co jsem já? Co Bože ty?
   • Já jsem, abych se ssoužil, jednom neřest, bída mnohá. Já jsem prach, truple hlíny ten rod můj, to pokolení, odtud prvorozený, odtud jsme lidé smrtedlní.