uctiv

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ʊt͡scɪf]

dělení[editovat]

  • uctiv

sloveso[editovat]

význam[editovat]

  1. přechodník minulý jednotného čísla mužského rodu slovesa uctít
    • (…) potom toužil na nevděčnost lidí, kterýmž tolikero dobrodiní prý prokázal, před jinými je uctiv a k sobě přivinuv; (…)[1]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Soběslav I., s. 283–296.