uctiv

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ʊt͡scɪf]

dělení

[editovat]
  • uctiv

sloveso

[editovat]

význam

[editovat]
  1. přechodník minulý jednotného čísla mužského rodu slovesa uctít
    • (…) potom toužil na nevděčnost lidí, kterýmž tolikero dobrodiní prý prokázal, před jinými je uctiv a k sobě přivinuv; (…)[1]

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Soběslav I., s. 283–296.