upocené

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈˀʊpɔt͡sɛneː]

dělení

• upo-ce-né

přídavné jméno

• slovesné
• stupňovatelné
• participiální trpné

význam

1. genitiv jednotného čísla ženského rodu adjektiva upocený
   • Pak zdvihnul hledí a sejmul přílbu s upocené hlavy.
2. dativ jednotného čísla ženského rodu adjektiva upocený
3. lokál jednotného čísla ženského rodu adjektiva upocený
4. nominativ jednotného čísla středního rodu adjektiva upocený
5. akuzativ jednotného čísla středního rodu adjektiva upocený
   • Kropenka seděl za stolem a připíjel si se sousedy ; přišla-li k němu, aby jí dal se napit (nebo z chlapců nepřipila žádnému), pohladil jí upocené čelo, políbil ji — „Jen se vyrejdi, holka, vyrejdi se“ — a při tom se usmíval. „Starý blázen!“ říkali, ale více říci nemohli.
6. nominativ množného čísla rodu mužského neživotného adjektiva upocený
7. akuzativ množného čísla rodu mužského neživotného adjektiva upocený
   • Nechte si ty své upocené vtípky.
8. nominativ množného čísla rodu ženského adjektiva upocený
9. akuzativ množného čísla rodu ženského adjektiva upocený
   • „Nu, jakž je, Baruško?“ ptala se jí vdova vědouc, že byla děvečka na zvědách. „Jakž je? zmýlila jsi se, viď?“ „Krásně zmýlila!“ odpovídala tato, upocené tváře si utírajíc. „Já mám dobré oči. Jak jsem řekla — vodí se už s jinou.“

související

• upocenými
• zpocené
• upotit se