urina
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ʊrɪna]
dělení
[editovat]- uri-na
etymologie
[editovat]Převzato z latiny.
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | urina | uriny |
| genitiv | uriny | urin |
| dativ | urině | urinám |
| akuzativ | urinu | uriny |
| vokativ | urino | uriny |
| lokál | urině | urinách |
| instrumentál | urinou | urinami |
význam
[editovat]- moč[1]
- Masáž těla urinou, zejména odpařenou, nabíjí tělo energií, aktivuje fermentativní procesy, důsledkem čehož je ozdravení a omlazení organismu.[2]
související
[editovat]esperanto
[editovat]přídavné jméno
[editovat]skloňování
[editovat]| Adjektivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | urina | urinaj |
| akuzativ | urinan | urinajn |
význam
[editovat]související
[editovat]latina
[editovat]podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | ūrīna | ūrīnae |
| genitiv | ūrīnae | ūrīnārum |
| dativ | ūrīnae | ūrīnīs |
| akuzativ | ūrīnam | ūrīnās |
| vokativ | ūrīna | ūrīnae |
| ablativ | ūrīnā | ūrīnīs |
význam
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Svazek 8. Praha : Diderot, 1999. ISBN 80-902555-2-3. Heslo „urina“, s. 200.
- ↑ PARTYKOVÁ, Vilma. Urinoterapie a nemoci. Praha : Impuls, 2002. ISBN 80-238-8002-0. S. 61.