uronit
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ʊrɔɲɪt]
dělení
[editovat]- uro-nit
etymologie
[editovat]Z praslovanského *roniti, které souvisí s německým rinnen („řinout se“) a starořeckým ῥαίνω („kropím“).[1]
sloveso
[editovat]- tranzitivní
- nedokonavé
časování
[editovat]| osoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
| přítomný čas | uroním | uroníš | uroní | uroníme | uroníte | uroní |
| osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
|---|---|---|---|
| 2. | 1. | 2. | |
| uroň | uroňme | uroňte | |
| rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
| činné | uronil | uronila | uronilo | uronili | uronily | uronila |
| trpné | uroněn | uroněna | uroněno | uroněni | uroněny | uroněna |
| rod | číslo jednotné | číslo množné | |
|---|---|---|---|
| mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
| minulý | uroniv | uronivši | uronivše |
význam
[editovat]překlady
[editovat]synonyma
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „ronit“, s. 544.
- ↑ Alois Jirásek: Filosofská historie
- ↑ Zdeněk Svěrák: Vánoce
Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-09-15]. Heslo uronit.