válčiv

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [vaːlt͡ʃɪf]

dělení[editovat]

  • vál-čiv

sloveso[editovat]

význam[editovat]

  1. (archaicky) přechodník minulý jednotného čísla mužského rodu slovesa válčit
    • Roku 1112 [hrabě Viprecht Grojský] válčiv sám s knížaty saskými proti císaři, poražen jest, jat a ke smrti odsouzen; (…)[1]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Půtky o trůn mezi syny a synovci Vratislavovými, s. 247–279.