vezmouc
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [vɛzmɔʊ̯t͡s]
dělení
[editovat]- vez-mouc
sloveso
[editovat]význam
[editovat]- (archaicky) přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa vzít
- „A já s vámi půjdu až na rozcestí,“ řekla slečna, vezmouc koníka, který se byl popásal, za uzdu.[1]
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola VIII, s. 100–115.