vlajkou

čeština

výslovnost

• IPA: [vlajkɔʊ̯]

dělení

• vlaj-kou

podstatné jméno

• rod ženský

význam

1. instrumentál čísla jednotného substantiva vlajka
   • V případech předvídaných v odstavci 1 a 2 tohoto článku, vyrozumí pobřežní stát, žádá-li o to kapitán lodi, konzulární úřad státu, pod jehož vlajkou loď pluje, ještě předtím, než podnikne jakákoliv opatření, a usnadní navázání styku mezi konzulárním úřadem a posádkou lodi.
   • Máma měla na sobě bílé podvazky a na odhaleném košíčku podprsenky měla připnutý odznak s vlajkou císařského Japonska. Táta kouřil cigaretu, na sobě měl bílou košili se zapnutým posledním knoflíkem a úzkou černou kravatu
   • jen si pomysli, co se asi děje v duších tisíců náctiletých Izraelců, kteří do Polska přijíždějí jen proto, aby navštívili Osvětim, Treblinku, Majdanek a varšavské ghetto. Pochodují z Birkenau do Auschwitzu s izraelskou vlajkou v ruce. Prohlížejí si koncentrační tábor, pláčou, zoufají si a přísahají, že budou věrni heslu, které jim stále vtloukají do hlavy : druhý holocaust nebude!“