vouvoiement

francouzština

výslovnost

• IPA: [vu.vwa.mɑ̃]

etymologie

• Odvozeno od slovesa vouvoyer.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	vouvoiement	vouvoiements

význam

1. vykání
   • Tant de fautes dans si peu de mots! Premièrement, pour commencer, on ne veut rien, on espère. (Au pire, on souhaite.) Ensuite, deuxièmement, nous autres Bretons sommes très à cheval sur le vouvoiement, en toutes circonstances. – Tolik chyb v tak málo slovech! Zaprvé, hned zkraje, neříká se, že něco "chcem", nýbrž, že "doufáme". (Nanejvýš že "bychom si přáli".) Zadruhé, my Britové si velmi potrpíme na vykání, za každých okolností.
   • Le patois, comme nous y avons déjà fait allusion dans la morphologie, ne semble pas connaître le vouvoiement. – .

synonyma

1. vousoiement

antonyma

1. tutoiement

související

• vouvoyer
• vous