třetí osoba čísla jednotného oznamovacího způsobu času přítomného rodu činného slovesa vzdorovat
Spokojen sám sebou roveň dítěti stařeček se vetchý náhle rozhovořil, do svých upomínek hluboko se vnořil. Chtěl by rázem jedním říci vše, co ví, ale vzdoruje mu jazyk nehybný[1]
Ti dva si nemohou rozumět. Vdovec chce poroučet a vychovávat za dva, zdvojnásobuje svou autoritu a přepíná ji malicherně, nedůtklivě a s pedantskou sekaturou; dítě nevyhnutelně vzdoruje a revolta v něm utkvívá jako trvalý mravní tik.[2]
přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa vzdorovat
