vévoda

čeština

výslovnost

IPA: [ˈvɛː.vɔ.da]

dělení

vé-vo-da

etymologie

Z praslovanského *vojevoda (zřejmě kalk z řečtiny), tedy vlastně "ten, kdo vede voje, vojsko". Srovnej např. vojvoda, polské wojewoda či ruské воевода téhož významu, co do způsobu tvoření i německé Herzog či řecké στρατηγός téhož či přibližně téhož významu.^[1]

podstatné jméno

rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	vévoda	vévodové
genitiv	vévody	vévodů
dativ	vévodovi	vévodům
akuzativ	vévodu	vévody
vokativ	vévodo	vévodové
lokál	vévodovi	vévodech
instrumentál	vévodou	vévody

význam

překlady

panovnický titul
- angličtina: duke
- dánština: hertug
- finština: herttua
- francouzština: duc m
- italština: duca m
- katalánština: duc m
- latina: dux m
- maďarština: herceg
- němčina: Herzog m
- nizozemština: hertog m
- norština: hertug
- polština: książę m
- portugalština: duque m
- ruština: герцог m
- řečtina: δούκας m
- slovenština: vojvoda m
- španělština: duque m
- švédština: hertig
šlechtický titul
- angličtina: duke
- dánština: hertug
- finština: herttua
- francouzština: duc m
- italština: duca m
- katalánština: duc m
- latina: dux m
- maďarština: herceg
- němčina: Herzog m
- nizozemština: hertog m
- norština: hertug
- polština: książę m
- portugalština: duque m
- ruština: герцог m
- řečtina: δούκας m
- slovenština: vojvoda m
- španělština: duque m
- švédština: hertig
—

související

poznámky

↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vévoda“, s. 709.

[1] REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vévoda“, s. 709.

[1]