wtorek

polština

výslovnost

• IPA: [ftɔrɛk],  wtorek^{? • info}

etymologie

Slovo pochází stejně jako v češtině a dalších slovanských jazycích ze slova wtóry (druhý, staročesky vterý).

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	wtorek	wtorki
genitiv	wtorku	wtorków
dativ	wtorkowi	wtorkom
akuzativ	wtorek	wtorki
instrumentál	wtorkiem	wtorkami
lokál	wtorku	wtorkach
vokativ	wtorku	wtorki

význam

1. úterý
   • Spotkajmy się we wtorek po południu. – Sejdeme se v úterý po poledni.
   • We wtorki idę zawsze pływać. – V úterky jdu vždy plavat.

související

• wtorkowy
• wtóry

slovní spojení

• tłusty wtorek