wykształcenie

Z Wikislovníku
Jump to navigation Jump to search

polština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˌvɨkʃtawˈt͡sɛ̃ɲɛ]

podstatné jméno[editovat]

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ wykształcenie
genitiv wykształcenia
dativ wykształceniu
akuzativ wykształcenie
instrumentál wykształceniem
lokál wykształceniu
vokativ wykształcenie

význam[editovat]

  1. vzdělání
    • Miał wykształcenie humanistyczne, z matematyką zawsze był na bakier. – Měl humanitní vzdělání, s matematikou ovšem byl na štíru.
  2. vyvinutí, vývoj, utvoření
    • U ptaków doszło do wykształcenia się piór. – U ptáků došlo k utvoření peří.

související[editovat]