zatop

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • za-top

sloveso[editovat]

význam[editovat]

  1. druhá osoba singuláru rozkazovacího způsobu slovesa zatopit
    • „Ženo, zatop přece trošku!“ žebronil. Nic. „Zatop, holubičko moje!“ prosil. Nic. „Zatop, zatop!“ škemral, žadonil, huboval, láteřil. Žena, že topit nebude. K čemupak? Škoda prý každé kopejky![1]

poznámky[editovat]

  1. LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 263.