zatop
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [zatɔp]
dělení
[editovat]- za-top
sloveso
[editovat]význam
[editovat]- druhá osoba singuláru rozkazovacího způsobu slovesa zatopit
- „Ženo, zatop přece trošku!“ žebronil. Nic. „Zatop, holubičko moje!“ prosil. Nic. „Zatop, zatop!“ škemral, žadonil, huboval, láteřil. Žena, že topit nebude. K čemupak? Škoda prý každé kopejky![1]
poznámky
[editovat]- ↑ LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 263.