zlobu
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [zlɔbʊ]
podstatné jméno[editovat]
- rod ženský
význam[editovat]
- akuzativ čísla jednotného substantiva zloba
- Pes již vyskočil z vodního lůžka; jen dívka ještě spí. Mrzák jest již promočen na tělo. Ale to ho neochlazuje, nýbrž jen ještě výše rozpaluje bezmocnou šílenou zlobu, která sžírá jeho nitro. O kdyby jen mohl vymrštiti s vozíku své nehybné, bídné tělo![1]
- Já viděl v mraků tříšti, syn velké doby příští jak vstoupil v zory jas a zdeptal trud a zlobu, vyrazil víko hrobů a pochodní svou třás’![2]
- „Pane rytíři!“ začal mírně, a zlobu, z prsou se deroucí, mocně zastavoval, „pane rytíři, byl jste tak laskav a slíbil jste mi, že dívku, již jsem si byl za manželku vyvolil, na pokoji necháte. I musím vám nyní slovo navrátit, a prositi vás, abyste se hodně snažně o ni postaral.“[3]
poznámky[editovat]
- ↑ Josef Karel Šlejhar: Dojmy z přírody a společnosti/Před jarmarkem
- ↑ Jaroslav Vrchlický: Tiché blesky
- ↑ Josef Kajetán Tyl: Vězeň v nové věži/5.