řeřavý

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [r̝ɛr̝aviː]

dělení

[editovat]
  • ře-řa-vý

přídavné jméno

[editovat]
  • tvrdé

skloňování

[editovat]
číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ řeřavý řeřavý řeřavá řeřavé řeřaví řeřavé řeřavé řeřavá
genitiv řeřavého řeřavého řeřavé řeřavého řeřavých řeřavých řeřavých řeřavých
dativ řeřavému řeřavému řeřavé řeřavému řeřavým řeřavým řeřavým řeřavým
akuzativ řeřavého řeřavý řeřavou řeřavé řeřavé řeřavé řeřavé řeřavá
vokativ řeřavý řeřavý řeřavá řeřavé řeřaví řeřavé řeřavé řeřavá
lokál řeřavém řeřavém řeřavé řeřavém řeřavých řeřavých řeřavých řeřavých
instrumentál řeřavým řeřavým řeřavou řeřavým řeřavými řeřavými řeřavými řeřavými

stupňování

[editovat]
stupeň tvar
pozitiv řeřavý
komparativ řeřavější
superlativ nejřeřavější

význam

[editovat]
  1. (o uhlí, dřevě, popelu apod.) ohněm na velmi vysokou teplotu rozpálený a napůl strávený; který hoří bez plamene
    • Pamatuju se na to jako dnes. V tetiččině pokoji se už udělala tma, jen občas to zazářilo, když propadl řeřavý uhlík roštem.[1]
    • Ve světnici bylo prázdno a ticho. Jen okna se lehounko otřásla, když vítr venku hučící prudčeji zalehl; tu také zamrkal živěji rudý plamen borové louče, jejíž řeřavý uhel se kroutil, na konci černaje.[2]

překlady

[editovat]
  1. rozžhavený, žhoucí

synonyma

[editovat]
  1. žhoucí, žhavý, rozžhavený, sálavý

související

[editovat]

poznámky

[editovat]