škytavka

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʃkɪtafka]

dělení

• šky-tav-ka

varianty

• (zřídka) škytalka, škytka
• (zastarale, nářečně) šťukavka

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	škytavka	škytavky
genitiv	škytavky	škytavek
dativ	škytavce	škytavkám
akuzativ	škytavku	škytavky
vokativ	škytavko	škytavky
lokál	škytavce	škytavkách
instrumentál	škytavkou	škytavkami

význam

1. nával škytání; rytmických náhlých stahů bránice s intervalem v řádu sekund a s charakteristickým zvukovým projevem

překlady

1. nával škytání

   • angličtina: hiccups, (v lékařství, odborně) singultus
   • latina: singultus m
   • němčina: Schluckauf m, Schluckser m, Schlucken m, (v lékařství, odborně), Singultus m
   • polština: czkawka ž
   • ruština: икота ž, икание s
   • slovenština: čkavka ž

synonyma

1. (v lékařství, odborně) singultus

související

• škytat
• škytnout
• škyt

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2020-01-06]. Heslo škytavka.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2020-01-06]. Heslo škytavka.

externí odkazy

• Článek Škytavka ve Wikipedii