zvukový

čeština

výslovnost

• IPA: [zvʊkɔviː]

dělení

• zvu-ko-vý

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	zvukový	zvukový	zvuková	zvukové	zvukoví	zvukové	zvukové	zvuková
genitiv	zvukového	zvukového	zvukové	zvukového	zvukových	zvukových	zvukových	zvukových
dativ	zvukovému	zvukovému	zvukové	zvukovému	zvukovým	zvukovým	zvukovým	zvukovým
akuzativ	zvukového	zvukový	zvukovou	zvukové	zvukové	zvukové	zvukové	zvuková
vokativ	zvukový	zvukový	zvuková	zvukové	zvukoví	zvukové	zvukové	zvuková
lokál	zvukovém	zvukovém	zvukové	zvukovém	zvukových	zvukových	zvukových	zvukových
instrumentál	zvukovým	zvukovým	zvukovou	zvukovým	zvukovými	zvukovými	zvukovými	zvukovými

význam

1. vztahující se ke zvuku
   • Abhérka čili zkouška poslušná je zkouška na zvuk a týká se toho pána, který sedí tamhle vzadu v pojízdné zvukové kabině, která se také jmenuje box neboli bouda; ten pán sluje zvukař, zvukometník nebo zvukový kouzelník a má před sebou desku se samými signály, tlačítky a páčkami na zesilování, míchání nebo zeslabování zvuku.

překlady

1. • francouzština: sonore
   • němčina: Ton-
   • polština: dźwiękowy