лѣсъ

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *lě̑sъ; paradigma přízvuku (c); rod mužský; původně u-kmen.

Srov. stčes. les, -a, -u – "les; dřevo, dříví; plavené dříví, vor"; čes., sloven. les; pol. las; hluž. lěs; dluž. lěso – "listnatý les"; polab. ľos; rus. лес, lok. в лесу́, и́з лесу – "les, dřevo"; ukr. лiс; běl. лес; bulh. лес; srbochorv. lȉjes – "rakev"; slovin. lẹ̑s, gen. lẹ̑sa/lẹsû – "dřevo, les".

podstatné jméno

• rod mužský
• o-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	лѣсъ	лѣса	лѣси
genitiv	лѣса	лѣсѹ	лѣсъ
dativ	лѣсѹ	лѣсома	лѣсомъ
akuzativ	лѣсъ	лѣса	лѣсъі
vokativ	лѣсє	лѣса	лѣси
lokál	лѣсѣ	лѣсѹ	лѣсѣхъ
instrumentál	лѣсомь	лѣсома	лѣсъі

význam

1. les
   • или из лѣса лѫжьнаѥго – ... , nebo z lužního lesa, ... [EuchSin 54b 9]

srovnej

1. дѫбрава , лѫгъ, дрѧзга