дѫбрава

staroslověnština

etymologie

Odvozené příponou -ava (resp. -ova) od substantiva dǫbrъ.

Srov. stčes. dúbra – "rybník", dúbrava – "luh"; čes. doubrava; sloven. dúbrava; pol. dąbrowa; hluž., dluž. dubrawa; rus. дубра́ва/дубро́ва; ukr. дубро́ва/дiбро́ва; bulh. дъбра́ва; srbochorv. dùbrava, topon. Dùbrôvnik; slovin. dobrȃva.

varianty

• дѫброва (PsSin)

podstatné jméno

• rod ženský
• ā-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	дѫбрава	дѫбравѣ	дѫбравъі
genitiv	дѫбравъі	дѫбравѹ	дѫбравъ
dativ	дѫбравѣ	дѫбравама	дѫбравамъ
akuzativ	дѫбравѫ	дѫбравѣ	дѫбравъі
vokativ	дѫбраво	дѫбравѣ	дѫбравъі
lokál	дѫбравѣ	дѫбравѹ	дѫбравахъ
instrumentál	дѫбравоѭ	дѫбравама	дѫбравами

význam

1. háj, listnatý les
   • ꙗко огнь и попалꙗѥтъ дѫбровъі – Jakož oheň spaluje lesy, ... [Žalm 82 (83), 15 – PsSin]

srovnej

1. лѣсъ, лѫгъ

související

• дѫбиѥ
• дѫбравьнъ
• дѫбъ