říkajíc

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [r̝iːkajiːt͡s]

dělení[editovat]

  • ří-ka-jíc

sloveso[editovat]

význam[editovat]

  1. přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa říkat
    • (…) když ale [babička] dobrou chvíli měla, zdvihla kousek po kousku, říkajíc: „Vidíte, děti, tuhle kanafasku mám už padesát let (…)“[1]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola I, s. 9–17.