пьсъ
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština[editovat]
etymologie[editovat]
Z praslov. *pь̀sъ; paradigma přízvuku (b);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.
Srov. čes., sloven. pes; pol. pies, psa; hluž. pos; dluž. pjas; rus., běl. пёс, пса́; ukr. пес, пса́; bulh. пъс/пес; srbochorv. pȁs, psȁ; slovin. рǝ̀s, psà.[2]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský
- o-kmenová deklinace
skloňování[editovat]
| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | пьсъ | пьса | пьси |
| genitiv | пьса | пьсѹ | пьсъ |
| dativ | пьсѹ | пьсома | пьсомъ |
| akuzativ | пьсъ | пьса | пьсъі |
| vokativ | пьсє | пьса | пьси |
| lokál | пьсѣ | пьсѹ | пьсѣхъ |
| instrumentál | пьсомь | пьсома | пьсъі |
význam[editovat]
- pes
- єи господи • ибо и пьси ꙗдѧтъ отъ крѹпиць падаѭщиихъ съ трапєзъі господии своихъ – Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů. [Mt 15, 27 – Mar Sav]
- бѣсьнъіи пьсє • кръвопивъіи змию – Zuřivý pse! Krvežíznivý hade! [Supr 115, 28-29]