doutník

čeština

výslovnost

• IPA: [dɔʊ̯tɲiːk]

dělení

• dout-ník

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	doutník	doutníky
genitiv	doutníku	doutníků
dativ	doutníku	doutníkům
akuzativ	doutník	doutníky
vokativ	doutníku	doutníky
lokál	doutníku	doutnících
instrumentál	doutníkem	doutníky

význam

1. smotek tvořený tabákovou náplní a tabákovým listem
   • Adam kouřil kubánský doutník.
   • Doutníky byly uloženy v krásné dřevěné krabici.

překlady

angličtina: cigar (en) francouzština: cigare (fr) m italština: sigaro (it) m

němčina: Zigarre (de) m polština: cygaro (pl) s

související

• doutníkovitý
• doutníkový
• doutníkovitě
• doutníkárna
• doutníkář
• doutníkářka

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2008-03-10, [cit. 2011-05-30]. Heslo doutník.