fajn

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • fajn

etymologie[editovat]

Přes německé fein („jemný, hezký“) z francouzského fin („jemný“)[1]

přídavné jméno[editovat]

  • nesklonné

význam[editovat]

  1. dobrý, bezva, príma
    • To je fajn.
  2. příjemný
    • On je fajn.

překlady[editovat]

dobrý

příjemný

související[editovat]

příslovce[editovat]

význam[editovat]

  1. dobře, bezva, príma
    • Petr už dobral antibiotikum a je mu fajn.

související[editovat]

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-10-13, [cit. 2013-08-17]. Heslo fajn. (přídavné jméno)
  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-09-05, [cit. 2013-08-17]. Heslo fajn. (příslovce)
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice : Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „fajn“, s. 165.