fajn

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

Obsah

čeština [editovat]

výslovnost [editovat]

dělení [editovat]

  • fajn

etymologie [editovat]

Přes německé fein („jemný, hezký“) z francouzského fin („jemný“)[1]

přídavné jméno [editovat]

  • nesklonné

význam [editovat]

  1. dobrý, bezva, príma
    • To je fajn.
  2. příjemný
    • On je fajn.

překlady [editovat]

dobrý

příjemný

související [editovat]

příslovce [editovat]

význam [editovat]

  1. dobře, bezva, príma
    • Petr už dobral antibiotikum a je mu fajn.

související [editovat]

poznámky [editovat]

  • CHYBA: {{IJP}} — Chybí hodnota 2. parametru (datum aktualizace).CHYBA: {{IJP}} — Chybí hodnota 3. parametru (datum přístupu).
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník, heslo „fajn“. Voznice : Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. S. 165. (česky)