kjærlighet

norština (bokmål)

výslovnost

• IPA: [ˈçæːɭɪheːt]

etymologie

Utvořeno příponou -het od adjektiva kjærlig, které ze staronorského kærligr. Srovnej dánské kærlighed nebo švédské kärlek podobného významu.

podstatné jméno

• rod ženský
• abstraktum

skloňování

Substantivum		singulár		plurál
		neurč.	urč.	neurč.	urč.
bokmål	nominativ	kjærlighet	kjærligheten	kjærligheter	kjærlighetene
	genitiv	kjærlighets	kjærlighetens	kjærligheters	kjærlighetenes

význam

1. láska, milování, náklonnost
   • Gjennom hele boken må han krige om kjærlighet, svik og hevn. – V celé knize se musí potýkat s láskou, zradou a pomstou.
   • Hun var min første store kjærlighet. – Byla mojí první velkou láskou.
   • Jeg vet ikke hvordan jeg skal gi uttrykk for min kjærlighet til fedrelandet. – Nevím, jak vyjádřit svoji lásku k vlasti.
2. lízátko

antonyma

1. hat
2. —