komunikovat

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔmʊnɪkɔvat]

dělení

• ko-mu-ni-ko-vat

etymologie

Z latinského communicare (spojovat).

sloveso

• nedokonavé

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	komunikuji (hovorově: komunikuju)	komunikujeme
2.	komunikuješ	komunikujete
3.	komunikuje	komunikují (hovorově: komunikujou)

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—	komunikujme
2.	komunikuj	komunikujte
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	komunikoval	komunikovali
mužský neživotný		komunikovaly
ženský	komunikovala
střední	komunikovalo	komunikovala

Příčestí trpné
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	komunikován	komunikováni
mužský neživotný		komunikovány
ženský	komunikována
střední	komunikováno	komunikována

přechodníky

Přechodník přítomný
Rod	Singulár	Plurál
mužský	komunikuje	komunikujíce
ženský	komunikujíc
střední

význam

1. (komunikovat s + instrumentál) být s někým v kontaktu

překlady

angličtina: communicate (en)

francouzština: communiquer (fr)

související

• komunikace