nomotetický

čeština

dělení

• no-mo-te-tic-ký

etymologie

Přes novolatinské nomotheticus ze starořeckého přídavného jména νομοθετικός, („zákonodárný“).

varianty

• nomothetický

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	nomotetický	nomotetický	nomotetická	nomotetické	nomotetičtí	nomotetické	nomotetické	nomotetická
genitiv	nomotetického	nomotetického	nomotetické	nomotetického	nomotetických	nomotetických	nomotetických	nomotetických
dativ	nomotetickému	nomotetickému	nomotetické	nomotetickému	nomotetickým	nomotetickým	nomotetickým	nomotetickým
akuzativ	nomotetického	nomotetický	nomotetickou	nomotetické	nomotetické	nomotetické	nomotetické	nomotetická
vokativ	nomotetický	nomotetický	nomotetická	nomotetické	nomotetičtí	nomotetické	nomotetické	nomotetická
lokál	nomotetickém	nomotetickém	nomotetické	nomotetickém	nomotetických	nomotetických	nomotetických	nomotetických
instrumentál	nomotetickým	nomotetickým	nomotetickou	nomotetickým	nomotetickými	nomotetickými	nomotetickými	nomotetickými

význam

1. (ve filosofii) (o vědě, vědeckém přístupu, výzkumu ap.) hledající obecné zákonitosti

překlady

1. hledající obecné zákonitosti

   • angličtina: nomothetic
   • němčina: nomothetisch
   • švédština: nomotetisk

antonyma

1. idiografický