věda

čeština

výslovnost

• IPA: [vjɛda]
•  věda^{? • info}

dělení

• vě-da

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	věda	vědy
genitiv	vědy	věd
dativ	vědě	vědám
akuzativ	vědu	vědy
vokativ	vědo	vědy
lokál	vědě	vědách
instrumentál	vědou	vědami

význam

1. lidská činnost zabývající se poznáváním skutečnosti pomocí soustavného a systematického pozorování, experimentování a studia vlastností, zákonitostí a vztahů objektů; vytvářející soustavu verifikovaných formulovavých znalostí;
   • Celý svůj život zasvětil práci a vědě.

překlady

angličtina: science (en) aragonština: zenzia (an) ž dánština: videnskab (da) francouzština: science (fr) ž finština: tiede (fi) italština: scienza (it) ž japonština: 科学 (ja) (かがく, kagaku)

němčina: Wissenschaft (de) ž nizozemština: wetenschap (nl) ž norština: vitenskap (no) řečtina: επιστήμη (el) ž slovenština: veda (sk) ž španělština: ciencia (es) ž švédština: vetenskap (sv) c

související

• vědec, vědkyně
• vědecký

sloveso

význam

1. přechodník přítomný v singuláru mužského rodu slova vědět
   • Bláznivých pak a nevzdělavatelných otázek varuj se, věda, že plodí sváry.
   • Tu v patře na věci a životy, ptal jsi se naivně noční temnoty, věda, že nedá odpověď.