son

čeština

výslovnost

• IPA: [sɔn]

etymologie

Z latinského sonus = zvuk.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	son	sony
genitiv	sonu	sonů
dativ	sonu	sonům
akuzativ	son	sony
vokativ	sone	sony
lokál	sonu	sonech
instrumentál	sonem	sony

význam

1. (ve fyzice) jednotka vyjadřující subjektivně vnímanou hlasitost zvuku
   • Jeden son je definován jako hlasitost tónu o frekvenci 1000 Hz a intenzitě 40 dB.

překlady

angličtina: sone (en) němčina: Sone (de) s

polština: son (pl) m ruština: сон (ru) m

angličtina

výslovnost

• IPA: [sʌn], SAMPA: [sVn]  son^{? • info}

homofony

• sun

podstatné jméno

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	son	sons

význam

1. syn

francouzština

výslovnost

• IPA: [sɔ̃]  son^{? • info}

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	son	sons

význam

1. zvuk
2. otruby

související

• sonner
• sonore

zájmeno

• přivlastňovací
• plurál ses

význam

1. jeho, její

související

• sien

švédština

výslovnost

• IPA: [soːn]
•  son^{? • info}

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	son	sonen	söner	sönerna
genitiv	sons	sonens	söners	sönernas

význam

1. syn