Z latinského sonus = zvuk.
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
son |
sony |
| genitiv |
sonu |
sonů |
| dativ |
sonu |
sonům |
| akuzativ |
son |
sony |
| vokativ |
sone |
sony |
| lokál |
sonu |
sonech |
| instrumentál |
sonem |
sony |
- (ve fyzice) jednotka vyjadřující subjektivně vnímanou hlasitost zvuku
- Jeden son je definován jako hlasitost tónu o frekvenci 1000 Hz a intenzitě 40 dB.[1]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
son |
sons |
- syn
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
son |
sons |
- zvuk
- otruby
- přivlastňovací
- plurál ses
- jeho, její
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum (i) |
singulár |
plurál |
| neurč. |
urč. |
neurč. |
urč. |
| nominativ |
son |
sonen |
söner |
sönerna |
| genitiv |
sons |
sonens |
söners |
sönernas |
- syn
- ↑ Son (akustika) na Wikipedii