spoluzvučka

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]


výslovnost[editovat]

  • IPA: [spɔlʊzvʊt͡ʃka]

etymologie[editovat]

Vytvořil v druhé polovině XVII.století purista a básník V. J. Rosa podle německého Mitlaut, příp. i starořeckého σύμφωνον (symfónon) ve svém spise „Čechořečnost“.

varianty[editovat]

  • spoluzwučka

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

význam[editovat]

  1. (archaicky) souhláska
    • We křen, kmen, rmen, plen, oplen, plech, břeh, šnek jest e též z té přjčiny nehnutedlno, protože před njm dwě spoluzwučky stojg.[1]

synonyma[editovat]

  1. souzvučka / souzwučka

antonyma[editovat]

  1. samozvučka / samozwučka

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Václav HANKA, 1822