Z Wikislovníku
- su·ro·vi·na, mn. su·ro·vi·ny
Od slova surový („hrubý, neupravený, syrový, přírodní“), majícího ekvivalenty ve všech slovanských jazycích, které pochází z praslovanského *surovъ téhož významu, odvozeného z indoevropského *sour-. To se podobá indoevropskému*sūr- (asi „vlhký“), z něhož vzešlo syrový[1] a obě slova se vzájemně ovlivňovala.
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
surovina |
suroviny |
| genitiv |
suroviny |
surovin |
| dativ |
surovině |
surovinám |
| akuzativ |
surovinu |
suroviny |
| vokativ |
surovino |
suroviny |
| lokál |
surovině |
surovinách |
| instrumentál |
surovinou |
surovinami |
- materiál sloužící ke zpracování ve výrobě
- Kaučuk se stal důležitou průmyslovou surovinou.
- hmota
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
surovina |
suroviny |
| genitiv |
suroviny |
surovín |
| dativ |
surovine |
surovinám |
| akuzativ |
surovinu |
suroviny |
| lokál |
surovine |
surovinách |
| instrumentál |
surovinou |
surovinami |
- materiál sloužící ke zpracování ve výrobě
- hmota
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Hesla „surový“ a „syrový“, s. 615 a 622.