vonět
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [vɔɲɛt]
sloveso[editovat]
- nedokonavé
časování[editovat]
osoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
přítomný čas | voním | voníš | voní | voníme | voníte | voní / vonějí |
osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
---|---|---|---|
2. | 1. | 2. | |
voň / (zastarale) voněj | voňme / (zastarale) vonějme | voňte (zastarale) vonějte |
rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
činné | voněl | voněla | vonělo | voněli | voněly | voněla |
rod | číslo jednotné | číslo množné | |
---|---|---|---|
mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
přítomný | voně | voníc | voníce |
význam[editovat]
překlady[editovat]
antonyma[editovat]
související[editovat]
fráze a idiomy[editovat]
poznámky[editovat]
- Voněti, voniti. Naše řeč, 1922, roč. 6, čís. 3. Dostupné online. ISSN 0027-8203.