mít

čeština

výslovnost

• IPA: [miːt]
•  mít^{? • info}

homofony

• mýt

dělení

• mít

sloveso

• tranzitivní
• nedokonavé

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	mám	máme
2.	máš	máte
3.	má	mají

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—	mějme
2.	měj	mějte
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	měl	měli
mužský neživotný		měly
ženský	měla
střední	mělo	měla

přechodníky

Přechodník přítomný
Rod	Singulár	Plurál
mužský	maje	majíce
ženský	majíc
střední

význam

1. vlastnit
   • Já mám v Praze tři domy, až je koupím, budou mý.
2. modální sloveso
   • Co mám dělat?

překlady

1. vlastnit

angličtina: have (en), own (en) francouzština: avoir (fr) italština: avere (it) latina: habere (la) litevština: turėti (lt)

lotyština: (opisem) dativ +būt (lv) němčina: haben (de) polština: mieć (pl) portugalština: ter (pt) slovenština: mať (sk) španělština: tener (es)

2. modální sloveso

angličtina: have (en) francouzština: devoir (fr) italština: dovere (it)

němčina: sollen (de) slovenština: mať (sk)