vyprovokování
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [vɪprɔvɔkɔvaːɲiː]
dělení[editovat]
- vy-pro-vo-ko-vá-ní
podstatné jméno[editovat]
- rod střední
- verbální substantivum
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | vyprovokování | vyprovokování |
| genitiv | vyprovokování | vyprovokování |
| dativ | vyprovokování | vyprovokováním |
| akuzativ | vyprovokování | vyprovokování |
| vokativ | vyprovokování | vyprovokování |
| lokál | vyprovokování | vyprovokováních |
| instrumentál | vyprovokováním | vyprovokováními |
význam[editovat]
- (vyprovokování koho) přinucení k něčemu vydrážděním
- (vyprovokování čeho) podnícení