învăța

rumunština

výslovnost

•  învăța^{? • info}
• IPA: [ɨnvəˈt͡sa]

etymologie

Z předpokládaného pozdnělatinského *invitiare, které vychází z klasického (latinského) vitium. Srovnej např. italské avvezzare — přivyknout, zvyknout si, albánské mësoj či starofrancouzské envoisier.

sloveso

• ambitranzitivní

význam

1. učit se, naučit se
2. vyučovat, učit
3. (reflexivně) zvyknout si

související

• învățat
• învățământ
• dezvăța
• învățătură
• învățător (učitel)