Řečkovice

čeština

výslovnost

• IPA: [r̝ɛt͡ʃkɔvɪt͡sɛ]

dělení

• Řeč-ko-vi-ce

podstatné jméno

• rod ženský
• pomnožné
• vlastní jméno

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	—	Řečkovice
genitiv	—	Řečkovic
dativ	—	Řečkovicím / Řečkovicům
akuzativ	—	Řečkovice
vokativ	—	Řečkovice
lokál	—	Řečkovicích
instrumentál	—	Řečkovicemi

význam

1. čtvrť v Brně
   • [Zlomyslný muž] u čerstvě natřené lavičky na frekventované zastávce tramvaje v brněnských Řečkovicích odstranil varovné cedule, pak si sedl na nedalekou zídku a se zájem pozoroval, jak si lidé špiní oblečení.

související

• řečkovický