šťuknout

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ʃcʊknɔʊ̯t]

dělení[editovat]

  • šťuk-nout

sloveso[editovat]

  • dokonavé
  • nepřechodné

časování[editovat]

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
budoucí čas šťuknu šťukneš šťukne šťukneme šťuknete šťuknou
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
šťukni šťukněme šťukněte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné šťuknul šťuknula šťuknulo šťuknuli šťuknuly šťuknula
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
minulý šťuknuv šťuknuvši šťuknuvše

význam[editovat]

  1. (nářečně) škytnout[1]
    • Nedáme se! zakončil tatíček Houdek a rozhlédnuv se bojovně po svěšených hlavách svých přívrženců, šťuknul zas, strčil do sklínky nos a hroze komusi neznámému prstem, pil.[2]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2013-11-20]. Heslo šťuknout.
  2. Alois Mrštík: Dobré duše, povídka Cikán