štěkání

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʃcɛkaːɲiː]

dělení

• ště-ká-ní

podstatné jméno

• rod střední
• slovesné

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	štěkání	štěkání
genitiv	štěkání	štěkání
dativ	štěkání	štěkáním
akuzativ	štěkání	štěkání
vokativ	štěkání	štěkání
lokál	štěkání	štěkáních
instrumentál	štěkáním	štěkáními

význam

1. psí zvuk
2. křik, nadávání
   • »Ty stará, ty si budeš musit dát řádnou petlici na hubu, až teď budeš jednat s noblejšími partajemi. To své štěkání nech tedy, s tím se nemusíme stěhovat!«

překlady

1. zvuk psa

   • angličtina: bark, woof
   • francouzština: aboiement m
   • němčina: Bellen s, Gebell s
2. křik

synonyma

1. hafání, štěkot, ňafání
2. lání, spílání, hartusení

související

• štěkat
• štěkna