zvuk

čeština

výslovnost

• IPA: [zvʊk]
•  zvuk^{? • info}

dělení

• zvuk

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	zvuk	zvuky
genitiv	zvuku	zvuků
dativ	zvuku	zvukům
akuzativ	zvuk	zvuky
vokativ	zvuku	zvuky
lokál	zvuku	zvucích
instrumentál	zvukem	zvuky

význam

1. (ve fyzice) kmitání částic hmoty šířící se jako vlny a zachytitelné sluchem
   • Zvuk sirény se nesl do dáli.
2. (přeneseně) hodnocení u veřejnosti
   • Divadelní soubor našeho města má v okolí dobrý zvuk, takže jeho představení jsou hojně navštěvována.

překlady

1. slyšitelné kmitání

   • angličtina: sound
   • francouzština: son m, bruit m
   • italština: suono m
   • kašubština: zwãk m
   • latina: sonitus m
   • lotyština: skaņa
   • němčina: Klang m
   • polština: dźwięk m
   • ruština: звук m
   • slovenština: zvuk m
2. —

synonyma

1. –
2. renomé

související

• zvukový
• zvučný
• zvukař
• zvučit
• zvučka
• zvukovod
• pazvuk
• infrazvuk
• ultrazvuk

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-11-08, [cit. 2010-03-16]. Heslo zvuk.

externí odkazy

• Encyklopedický článek Zvuk ve Wikipedii